Moje první (a poslední??) Beskydská Sedmička.

Nejsou to mé rady a doporučení, jsou to jen mé zkušenosti a možná inspirace pro všechny, kdo váhají, jestli se do takové akce pustit. Jestli čekáte na tu správnou dobu, tak ta je právě teď, žádná lepší nebude. Chce to „jen“ VÍRU, TRPĚLIVOST, VYTRVALOST A TOUHU!

Život nám přináší různé zkoušky a příležitosti, některé jsou malé, jiné větší a občas i extrémní. Třeba takovou Beskydskou Sedmičku. Jak se na ně nastavit a naladit a jde to vůbec? Dobrá zpráva je, že to jde a dal jsem to za 22 hodin a 40 minut. Tady je pár mých vlastních zkušeností a poznatků.

Předně musím zmínit, že to nikdy nebyl nějaký můj vysněný cíl a přišel jsem k tomu tak nějak náhodou. Má dcera Katka, která si startovné koupila a pilně na B7 trénovala, si v červnu brutálně vyvrtla kotník a bohužel ji toto zranění nedovolilo B7 absolvovat. Takže se mi naskytla příležitost a já si řekl, kdy jindy, když ne teď. Ideální čas je přece tady a teď a taky jsem si chtěl ověřit heslo, které razím, CO ZVLÁDNE HLAVA, ZVLÁDNE I TĚLO.

Pár informací o mně a mém “tréninku” na B7. Je mi 53 let, mám normální sportovní postavu a byl to můj první závod vůbec: 

  • nikdy jsem nešel ani neběžel žádný jiný závod
  • nejdelší trasu v kuse co jsem šel/popobíhal bylo 33 km
  • běhat jsem začal až letos na jaře a běhám cca 3x týdně 5-15 km
  • máme velkého psa takže každý den nachodím se psem 5-10 km
  • se ženou milujeme hory takže 1-2 víkendy v měsíci trávíme turistikou
  • občas nějaký výlet na kole
  • v zimě máme rádi skialpy, běžky a sjezdovky
  • šel jsem B7 bez holí, protože na ně nejsem zvyklý a na chození a běhání je standardně nepoužívám, tak by mi spíše vadily než pomohly

Tak to je souhrn mého tréninku na B7, prostě se rád hýbu, ale nijak speciálně jsem netrénoval, ani na to nebyl čas, když ta příležitost přišla 2 měsíce před startem.

Moje výbava a jídlo.

Nic speciálního. Boty trailovky Altra Lone Peak 6 (asi vůbec nejpohodlnější boty, co jsem kdy na běhání a turistiku měl), na kterých mám za rok nachozeno a naběháno cca 1.500 km, ponožky normální běžecké, trenýrky z Decathlonu a tričko běžecké z Progressu. Běžecký baťůžek jsem měl půjčený od dcery, taky Decathlon a v něm náhradní ponožky a tričko + větrovka. Jo a super nápad byl pořídit si návleky na boty, ty jsem totiž pak nemusel ani jednou zouvat kvůli napadaným kamínkům a jehličí.

Nohy jsem si namazal vazelínou jen před startem a bradavky jsem si zalepil tejpovací páskou. Obojí mi fungovalo skvěle a mé tělo bylo na konci bez bolístek, tedy mimo bolavé kolena, ale to je u mně celkem normální, jako asi u každého bývalého volejbalisty. Neměl jsem ani žádné puchýře a jediné co bylo více bolestivějšího, dost mě pálily, byly šlapky na nohách, ale to by bylo po 100 km asi v každých botech.

Co se týká jídla a doplňků, měl jsem sebou namazaný jeden rohlík se sýrem (pro jistotu), 2 gely (jeden mám ještě doma ve špajzu) a 2 tekuté hořčíky. Jinak hořčík zobu každé ráno už tak 2 roky a je to znát. Ono ten rychlej hořčík sebou už Vás moc nezachrání, pokud jej máte nedostatek obecně. Jinak jsem se najedl a napil na občerstvovačkách a “záchranný” rohlík jsem snědl až v neděli na snídani. Jsem všežravec a jím normálně vše, žádná speciální strava, akorát masa trochu méně. Jo a nepiju už nějakou dobu alkohol, což má na mé tělo blahodárný vliv, hlavně na regeneraci.

V půlce na Ostravici

V půlce závodu na Ostravici

A jaké jsou mé zkušenosti a co mi to přineslo?

Poznejte dobře své tělo

Žádný počítačový program, mobilní aplikace, super chytré hodinky ani dobře míněné rady nikdy nenahradí Vaši osobní zkušenost, znalost svého těla a zdravotních limitů. Rady a zkušenosti jiných si vždy PŘEDEM ověřte na sobě, co funguje jiným NIKDY nebude úplně stejně fungovat Vám.

Nastavte si hlavu

Ano jde to, a ne že ne. Můžete mít natrénováno kolik chcete, ale když Vaše hlava nebude chtít, stejně to nedáte. Na takové akci je mnoho proměnných, které Vám do toho můžou hodit vidle, třeba počasí, nebo sníte něco ne dobrého, nebo Vás třeba před závodem potká nějaká smutná zpráva, je toho hodně, co Vás může ovlivnit. Pamatujte, co zvládne hlava, zvládne i tělo. Naopak to moc nefunguje.

Dejte si více cílů

Každý máme nějaké ambice, někdo chce jít na bednu, někdo na umístění do stovky a někdo to chce prostě dát v limitu a ve zdraví. Když budete mít více cílů, bude to i pro hlavu jednodušší. Dejte si jeden reálný cíl a jeden nebo dva optimističtější. Pamatujte, že velikost zklamání je přímo úměrná míře očekávání.

Já měl cíle 3:

  • reálný – dojít ve zdraví a limitu 29 hodin
  • optimistický – dojít do tmy v sobotu (skoro se mi povedlo)
  • ambiciózní – dojít do 20 hodin (tempo jsem držel do půlky na Ostravici, ale už tam jsem věděl, že takové tempo do konce závodu neudržím

Nic neměňte na poslední chvíli

Protože to bývají největší záludnosti. Dělejte, jezte, pijte a noste jen osvědčené a Vámi vyzkoušené věci. Pokud něco změníte na poslední chvíli tak většinou je to to první, co Vás zradí. 

Můj „uvítací výbor“

S vnučkou na „schodech z nebe“